Cyklistika
publikováno 12.05.2012
Trenér na staru cyklistického závodu
Vzhledem k tomu, že o Vás píši stále a jako tradičně jsem časově ve skluzu...tak tentokrát napíši o sobě a to ihned po akci. Víte nebo tušíte, že jsem se vrhnul na jízdu na kole a že neumím jezdit "jen tak" to je snad jasné. Proto jsem letos opět plánoval amatérský závod Kouřimská 50, tedy silničních 50km. V prvním roce jsem neměl takřka nic najeto a na 35km píchnul, v loňském roce jsme měl najeto cca 1150km a na trekovém kole byl první "nesilničář" v cíli. Letos jsem se poctivě chystal na velký výkon, najeto jsme měl cca 1400 a hlavně dost kilometrů v solidním tempu (např. 42 km z chaty po silnici na kole horském v průměru 32,1 km/h). Takže do závodu jsem vstupoval s velmými ambicemi a hlavně poprvé na vypůjčeném silničním kole. A jak to dopadlo? Přežil jsem a dojel jsem, ale...
První potíž byla průtrž mračen před startem, takže zcela mokré silnice, což je pro hladké galusky naprosto ideální. Druhým překvapením bylo, že závod již není amatérský. Na startu spousta "profíků" v dresech regulérních cyklotýmů. A právě tito borci jednoho týmu po cca 800m na kostkách ve městě se ohlídli a se slovy: "Tak jedeme", během 2km roztrhali balík a po výjezdu kopce (100m výškových na 2km) se vytvořily malé skupinky. Vcelku jsem se rozjel a ve třetí skupince (kolem 25.místa) 6 lidí, jsem ve velké zimě, velkém větru a hlavně na mokru jel jak o život.
No a bohužel někdy kolem 17km v prudkém a dlouhém sjezdu přišla chyba. Chyba z důvodu, že se neumím pohybovat v balíku a především...."nezvádnutá nepřiměřená rychlost". To první číslo na tacháči byla 7, a pak už přišel smyk zadního kola, hned na to smyk předního. O vteřinu pozdě už jsem byl na krajnici a o další vteřinu později ležel v trávě, která po pár metrech končila křovím a kamenem...to mě zastavilo. V lehkém šoku jsem si překontroloval tělo a kolo. S bolestným výkřikem nahodil vykloubený malíček a přemýšlel zda volat záchranu nebo sednout na kolo. Místní vesničankou jsem si nechal ošetřit koleno (dezinfekce + obvaz) a pomalu jsem se otřesený vydal k cíli. Bylo to dlouhých a trochu bolestných 35km sám a ve větru. Mé ambice a najeté kilometry vzaly za své a chtěl jsem jen dojet. V cíli jsem využil služeb místní záchranky a takřka okamžitě zamířil do Prahy do Vinohradské nemocnice.
A účet? Odřené tělo, potrhané oblečení, jedna tetanovka, antibioika, obvázaná ruka, dlaha na nalomeném malíčku a jako bonus dva stehy na koleni... poznatkem je, že vidět svojí vlastní kost není moc příjemné a stehy se dělají bez umrtvení. Takže mám tak dvoutýdenní pauzu od jakéhokoliv sportu a doufám, že smůlu a zranění jsme si vybral za celou skupinu dopředu já. Na kolo nerezignuji, ale na závody na silničním kole zřejmě ano
Habi
P.S. buďte v klidu, malíček mám zlomený na levé ruce, takže stopky v pohodě držet můžu:)
Komentáře
Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.
V diskuzi není zatím žádný příspěvek
